Ztratili jsme Stalina

Velký vůdce padl. Přímo na koberec. Jmenuje se Stalin. Nad jeho mrtvolou začíná tragikomický boj o nástupnictví. Soudruzi z politbyra se pomalu zbavují letitého strachu a začíná ta pravá podívaná. Jestli se vám to nezdá jako dostatečně důvtipná zápletka, tak věřte, že film Ztratili jsme Stalina ve své tragičnosti a schopnosti utahovat si z velkých věcí je vtipný velmi. V Rusku tento film zakázali. 5. března 1953 umírá muž. Tím mužem je Josef Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách jeho nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli jen pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Během jeho života se soustředili především na to, jak jej přežít. A teď se začnou naplno projevovat absurdní a pokřivené charaktery všech těchto Stalinových pohrobků. Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší, která do této chvíle patřila jen a pouze brutálnímu diktátorovi. O nejvyšší post nebo aspoň o bezpečné místečko pod ním se perou ti, kteří se za dobu Stalinovy krutovlády dokázali zbavit jakéhokoli vlastního názoru. Stále se ujišťují, co by tomu nebo tamtomu řekl Stalin, a co by se jim za to asi tak mohlo stát. Povýšení? Gulag? Provaz? Koho se mají bát teď? Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb. Černá komedie Ztratili jsme Stalina dokonale zesměšňuje šílený komunistický režim a nejabsurdnější na tom je, že téměř vše v tomto filmu je založeno na skutečných událostech.