Ostře sledované vlaky

Jeden z nejoceňovanějších titulů šedesátých let v roce 1968 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Také v rámci domácí kinematografie zaujímá výjimečné místo. Celovečerní debut režiséra Jiřího Menzela je považovaný za jedno z vrcholných děl československé nové vlny. Legendární adaptace živelně křehké novely Bohumila Hrabala je příběhem nesmělého mladíka Miloše Hrmy, který se v zasněném světě středočeského nádražíčka na sklonku 2. světové války pokouší stát mužem. Spíš než o blížící se prohru nacistického Německa se plachý železničářský elév zajímá o ženy – respektive o vytouženou ztrátu panictví, které by mu otevřelo cestu k půvabné průvodčí Máše. Přednosta stanice, výpravčí Hubička i ostatní zaměstnanci dráhy mají sice ve svých názorech na německé okupanty jasno, vzhledem k přísným trestům se však i oni místo odboje věnují raději všednodenním soukromým záležitostem. K povinnostem zaměstnanců českých železnic však patří i péče o „ostře sledované vlaky“ převážející na frontu bojovou techniku. I v Milošově životě tak nastává okamžik, kdy se musí zapojit do „velké“ historie. Hrabalova útlá novela zaujala Jiřího Menzela právě svým neortodoxním přístupem k válce. V rámci kinematografie šedesátých let tak Ostře sledované vlaky patří k těm snímkům, které demytizují téma protinacistického odboje. Díky citlivé práci kameramana Jaromíra Šofra vyniká černobílý snímek nevšedními vizuálními kvalitami, které umocňují Menzelův civilní přístup k látce.